Stezka odvahy se strašidly

Dnešní příspěvek k programu pro děti pořádaném školní družinou přinášíme sepsaný slovy zúčastněných dětí. Požádaly jsme je, aby akci popsaly a připojily své osobní dojmy. Následný text je složen z výňatků výpovědí dětí. Stezka odvahy probíhala v prostorách školy, od 14:00 h. Každý si donesl vlastní baterku, někteří kostým. Děti se na stezku vydaly většinou po skupinkách. Akce se velmi vydařila a líbila se jak dětem, tak vychovatelkám. A teď už citujeme:

Drazí čtenáři… bylo to super… bylo to fakt hodně napínavý… však dá se říct, že to bylo z nějaké části děsivé, ale nechutné… šli jsme do tělocvičny a tam nám Hermiona pověděla, co máme dělat... Lucifer nám řekl, že máme splnit ty úkoly… šli jsme po šipkách... ke skříňkám… našli jsme mrtvolu… líbila se mi paní vychovatelka jako čarodějnice, když na nás vybafla… všichni jsme spadli na zem… šli jsme do 6. A a tam byla Bílá paní a před ní bedna… museli jsme hledat oči v lidských střevech… nevím, jestli to nebyla játra... moc se mi líbilo, když jsme měli šahat do těch špaget obarvených kečupem… a v té bedně byl rozmixovaný lidský mozek… nakonec jsem to baziliščí oko vylovila… stanoviště číslo dvě bylo fakt nechutné… byla tam mumie a ta měla v rukou krabici… tam byly dvě díry a tam jsme museli dát ruce… jako já to nemám rád, sahat někam, kam nevidím… byla tam tarantule, ale já jsem vylovil nějaké jehličí… pak už jsme potkali našeho kostlivce z přírodovědy… poslední úkol byl dobrovolný… byla tam místnost s cedulí „jen pro odvážné“ (tak jsem tam šel)… baterky jsme nechali venku… tma… svíčky… hrozný… děsivé zvuky… já jsem tam nešla… hned jsme se vrátili… uvnitř strašidelné komory byly dveře a… červený nápis… OTEVŘI, myslel jsem, že na mě něco vybafne… připadal jsem si tam malý… ale nebylo tu nic, jen na konci papírek, na kterém bylo, že jsem borec… a to bylo všechno… starší žáci chtěli, aby byla víc tma… příště by to mohlo být delší a více úkolů… nakonec se ukázalo, že strach byl jen v mé hlavě… bylo to prostě super… pak jsem šel domů… nic moc.