Logo

foto1 foto2 foto3 foto4 foto5 foto6 foto7 foto8 foto9 foto10 foto11

Slunné prázdniny končí, škola začíná…

První školní den začal pro prvňáčky už ráno doma při slavnostním oblékání. Ještě aktovku a – vyráží se! Hurá! Škola! Ve třídě si každý žáček našel svoje místo v lavici vedle svého kamaráda. U nás ve třídě jich zasedlo 20. Po přivítání dospělých a hlavně dětí, jsme si povídali o prožitých odpočinkových prázdninách a těšení se na školu. Prvňáčky přišel pozdravit i p. starosta Tomáš Hrubiš, který přinesl dětem pastelky s jejich vlastním jménem. P. ředitel Jaroslav Goj popřál žáčkům mnoho chuti a elánu do školní práce a pasoval děti na žáky 1. třídy. A pak – první školní úkol. Nachystat si věci do aktovky. Po jeho zvládnutí jsme se s dětmi rozloučili - s pocitem, že se budou na zítřejší školní vyučování moc těšit. Přeji dětem, aby škola byla pro ně místo, kde jim bude příjemně, kde se něčemu naučí a kde získají mnoho kamarádů.

                                                                       Eva Halatová, tř. uč.

 

UŽ JE TO TADY – BUDU ŠKOLÁKEM…

Ve středu, 20. 6., jsme se sešli při projektu „ My se školy nebojíme“ s budoucími školáčky naposledy. Zopakovali jsme si, co už děti zvládnou a dokáží v různých oblastech učení. Poté jsme navštívili obě letošní první třídy. Prvňáčci nám předvedli, jak už umí krásně číst a co se za první rok ve škole naučili. Po návratu do třídy jsme si s dětmi vyrobili „klíček od školy“, aby si 1. září školu otevřeli a vykročili tou správnou nohou do nového školního roku.

Přejeme jim mnoho úspěchů!

Eva Halatová

Výlet 4. a 5. třídy

Na výlet jsme jeli 5. června. Nejdříve jsme jeli do Opavy do Slezského muzea. Čtvrtá třída šla na prohlídku věnovanou přírodě a 5. třída na prohlídku nazvanou ENCYKLOPEDIE SLEZSKA. Viděli jsme, jak se bydlelo, komunikovalo a jak se například lidé bavili. V muzeu jsme viděli i preparované slony z Ostravské ZOO – Calvina a jeho dceru Sumitru. Z Opavy jsme jeli na zámek Raduň. Pan průvodce nám povídal, jak se na zámku žilo, k čemu sloužily jednotlivé předměty, a my jsme si vše prohlíželi.

Počasí nám přálo a cestou domů už jsme byli příjemně unaveni.

Markéta Menšíková - 5. třída

Olomouc jako historické město, ale i přestřelka v nadzemních garážích

Už sraz před šestou hodinou ranní na kunčickém nádraží sliboval krásně prosluněný den, jelikož teploměr se už v tuto brzkou hodinu škrábal vysoko a na obloze nebyl jediný mráček. Třída 8.A se sešla v počtu 14 žáků, pana učitele a paní asistentky. Nastoupili jsme do vlaku a vydali se vstříc celodennímu programu v krásné moravské metropoli Olomouc. Po příjezdu na místo činu, jsme se vydali z nádraží do historického centra pěšky, neboť jsme měli spoustu času a byl by hřích v tomto počasí plnit MHD. Cesta vedla kolem pevnůstky, Rozária, které je součástí Bezručových sadů. Přes sady jsme se po zámeckých schodech dostali až do uliček historického centra Olomouce a na známá náměstíčka s mnoha zajímavými architektonickými památkami – kašny, sousoší, morové sloupy a v neposlední řadě také Olomoucký orloj. Tyto okázalosti města jsme si společně prošli a poté jsme si dali rozchod, který žáci využili k návštěvně informačního centra, občerstvení a nákup suvenýrů. Dále následovala společná návštěva rozhledny sv. Mořice, které se zúčastnili jen odvážní, protože obzvlášť závěrečný úsek schodiště nebyl pro slabé nátury. Odměnou pro ty co závrať překonali, byl nádherný rozhled do všech světových stran s úžasnými panoramaty, nemluvě o historickém jádru rozléhajícím se těsně pod věží.

V odpoledních hodinách jsme se vymanili z historické nostalgie a vydali se do podlažních garáží, kde nás čekala druhá polovina plánovaného programu, a to laser-game. Všichni jsme dostali svítící vesty a zbraně, rozdělili nás do dvou týmů a vypustili do tmavého bludiště, osvětleného pouze forforeskujícími značkami na podlaze a stěnách. Laser-game jsem si s žáky zahrála i já a řeknu Vám, dali mi pořádně zabrat, 15 minut běhání po bludišti ve vestě, snaha zůstat co nejdéle naživu a naopak zneškodnit protivníka, byla vyčerpávající. Po skončení, kdy jsme se vyřízení, červení a zchvácení vřítili do vestibulu, bylo vidět, že si to všichni užili naplno.

V závěru odpoledne jsme ještě jednou prošli centrum a cestou na vlak jsme ještě navštívili katedrálu sv. Václava, ve které byl příjemný chládek a klid. Když jsme se dopotáceli unaveni z celého dne na vlakové nádraží, ještě chvíli jsme počkali na náš spoj a s radostí se všichni nahrnuli do vlaku. Po dvouhodinové cestě se dvěma přestupy jsme po osmé hodině večerní opět vystoupili na kunčickém nádražíčku, kde stále svítilo slunce jako ráno, tentokrát však ze západní strany. Nikdo nám nescházel a ani k úrazu nedošlo, a tak jsme výlet zhodnotili jako úspěšný.

Žáci byli po celou dobu výletu ukázněni, přátelští a podle úsměvu na tvářích si myslím, že byli i spokojeni.

                                                                                                                                              Tereza Jalůvková

Podkategorie